Čaj – lahodný objev čínského císaře

Shen Nung

Čaj je oblíbený především pro svou lahodnou chuť, příjemné aroma a povzbuzující účinky. Jeho objevení je připisováno starověkým Číňanům, respektive císaři Shen Nungovi. Za vlády tohoto pokrokového císaře byl totiž zaveden příkaz převařovat před požitím veškerou vodu. Na jedné z jeho nesčetných cest po zemi nabídli císaři jeho sloužící k pití vodu, do které při převařování spadlo několik listů neznámé rostliny. Císaři tento lahodný nápoj zachutnal a díky jeho intervenci se brzy pěstování čajovníku rozšířilo po celém císařství. Tohle se prý stalo asi před 3 000 lety př.n.l.

Dlouhá cesta do Evropy

První věrohodné zmínky o pěstování a konzumaci čaje ovšem pocházejí až ze 3. století našeho letopočtu. Pravým pokladem pro čajového historika je pak období vlády dynastie Tchang (7-10. stol). Pero legendárního čajového mistra Lu Jü nám o této problematice prozrazuje mnohé. V tomto období také vznikla dnes běžné používaná procedura přípravy čaje, kdy se usušené listy přelijí v nádobě vodou o správné teplotě. Předtím se usušené čajové listy nejprve rozemlely na prach, který se zpětně lisoval do forem a do čajových konvic pak putoval ve formě jakýchsi cihliček.

Díky rozvinutému obchodu se sazenice čajovníku rozšířily do celého světa. Okolo roku 1000 si čaj oblíbili japonští buddhističtí mniši studující v Číně a odvezli si ho do své vlasti. Do Evropy se první zásilka čaje dostala na palubě holandské obchodní lodi až v roce 1606. Doboví obchodníci tehdy lákali zákazníky na „exotický čínský nápoj“. Cesta čajových lístků z košů sběraček do čajových konvic zážitkůchtivých Evropanů nebyla vůbec jednoduchá. Vedla mimo jiné přes Jávu a Holandsko a mohla trvat i déle než rok. O dvě století později si čaj zamilovali Angličané a Británie se stala světovou čajovou velmocí. První zmínka o čaji v našich zemích pochází z roku 1848, ale jeho pití se do českých domácností hojněji rozšířilo až na konci 19. století.

Cejlon, Assam a ti další…

Do historie čaje se zapsal i Čech. Byl jím brněnský rodák Georg Josef Kamel, který působil jako misionář na Filipínách. Popsal a pojmenoval rostlinu Camellia sinensis, která není ničím jiným než samotným čajovníkem čínským. Někdy se můžete setkat i s modernějším názvem Thea sinensis, který už nenechá na pochybách vůbec nikoho.

Jak už název napovídá, čajovník patří do čeledi kaméliovitých. Snáze byste uvěřili, pokud byste si na vlastní oči mohli prohlédnout jeho půvabné sněhově bílé květy, ne nepodobné kaméliím. Čajovník se pěstuje ve formě stromu nebo častěji keře na plantážích v tropických i subtropických oblastech. Sazenice čajovníku nejsou na podmínky pěstování nikterak náročné. Nevadí jim ani vyšší nadmořské polohy (nejvýše položená čajová plantáž se nachází ve výšce 2 000 m. n. m.). Úměrně k nadmořské výšce sice množství vyprodukovaného čaje klesá, ale jeho kvalita jde naopak nahoru. Takže pokud si chcete pochutnat na opravdu dobrém čaji, určitě se vyplatí zajímat se o podmínky, v jakých mateřský keř vyrostl.

Nejrozsáhlejší plantáže čajovníkových keřů najdeme v Číně. Koneckonců Čína je původní domovinou této užitečné rostliny a z kantonského dialektu pochází i jeho původní pojmenování – čcha. Známý je černý čaj Keemun z oblasti Anhui a aromatické oolongy z oblasti Fujian. Další známé stálice najdeme v Indii. Assamský čajovník tvoří základ mnoha čajových směsí, Darjeeling je proti tomu hráčem zcela sólovým a čaj z pohoří Nilgiri je znalci oceňován pro svou jemnou podbízivou chuť.

Srí-lanka (Cejlon) je kvalitou svých čajů vyhlášená, ale málokdo ví, že čaj byl na tomto ostrově původně pěstován „z nouze“, protože místní rozsáhlé kávové plantáže zničila zákeřná houbová choroba. K nejznámějším čajům patří Nuwara Eliya a Dimbula. K dalším významným čajovým územím patří Indonésie, Východní Afrika, Japonsko, Vietnam, Brazílie a Argentina a ruský Kavkaz.

Autor: Jana Šrámčíková